Rekonstrukce a rozšíření domu z roku 1954, který se nachází ve společném vlastnictví dvou rodin, reaguje na proměnu okolní zástavby směrem k vyšší hustotě a umožňuje vznik dvou samostatných, autonomních bytových jednotek o rozloze 112 m² a 101 m². Původní objekt, postavený z prefabrikovaných betonových desek a cihel, byl zachován a architektonický koncept se soustředí na harmonické propojení starého s novým, čímž vzniká hybridní forma sjednocující stávající budovu s jejími dvěma novými přístavbami. Tento zásah vedl k navýšení zastavěné plochy o 35 % a objemu o 42 %, přičemž samozřejmě došlo i k nárůstu hustoty zalidnění.

​

Dispozičně je projekt řešen dvěma novými hmotami: východní část zajišťuje nové samostatné vstupy do bytů, zatímco západní přístavba rozšiřuje byty v obou patrech o prosvětlené obytné prostory. Přechod mezi původní stavbou a novou částí je koncipován jako velká veranda, díky čemuž se původní fasády stávají přirozenou součástí interiéru. Zatímco obálka starého domu zůstala až na odstranění balkonů či instalaci vikýře téměř nedotčena, interiéry prošly nutnou modernizací rozvodů a sociálního zázemí. Nová hmota kontrastně využívá přiznanou konstrukci z pozinkované oceli, surový beton a masivní dřevěné panely s vápennou omítkou.

​

Klíčovým prvkem celého návrhu je princip vzájemného prolínání prvků, který zajišťuje vizuální a funkční soudržnost celku. Charakteristické detaily původního domu, jako jsou okenní rámy z umělého kamene, římsy či vertikální proporce dveří, jsou odraženy

i v nové přístavbě. Naopak moderní materiály a prvky nové části, včetně dubových oken, leštěných stěrkových podlah či vestavěného nábytku z překližky, byly integrovány do prostor stávající budovy. Výsledkem je vyvážený a jednotný komplex, který odráží ideu sdíleného bydlení, respektuje potřeby obou rodin a efektivně propojuje interiér s venkovním prostředím.